[Hlavní strana] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]



Návrat na hlavní stranu

Plzeňský deník o MFF Česká náves - Dýšina 2005

Vyšlo v Plzeňském deníku 9.9.2005
Autorka: PhDr. Marta Ulrychová, Ph.D

Redakce Plzeňského deníku souhlasí s uvedením na stránkách FoS ČR.

Mezinárodní folklorní festival Česká náves Dýšina
MARTA ULRYCHOVÁ

František Rádl by se zaradoval
Když se dýšinský učitel František Rádl kdysi zapojil do přípravných akcí předcházejících Národopisnou výstavu českoslovanskou (1895), jistě netušil, že po více než sto letech najde stejně nadšené stoupence, kteří se, podobně jako on, budou snažit tuto ves zviditelnit péčí o její lidovou kulturu, a to dokonce i za hranicemi republiky. Kdo byl minulý víkend na dýšinské návsi, mohl zde strávit příjemné chvíle. Nedávno zrozený festival se dnes může směle zařadit do kalendária folklorních akcí probíhajících na území republiky. Nenabízí rozsáhlé prostory jako Strážnice, Brno či jiné městské festivaly. Jeho předností je naopak intimita a autentičnost prostředí, ale i zainteresované publikum, které pochopilo, že se na festival budou sjíždět milovníci folkloru, folku, country, jazzu, etnické hudby, world music či dalších žánrů. Vsunout je do tří dnů není jednoduché. Starostka obce a ředitelka festivalu Václava Kuklíková však měla šťastnou ruku, když si jako programového festivalového ředitele zvolila pracovníka Ústavu etnologie Akademie věd České republiky Zdeňka Vejvodu, jehož odborná, ale i čilá interpretační činnost v oblasti mnoha žánrů inspirovaných folklorem je zárukou kvalitní programové skladby. A protože naše doba miluje čísla, uveďme, že do Dýšiny přijelo 19 souborů, z toho dva zahraniční, že se na pódiu během devíti samostatných programů představilo 300 účinkujících. Co spočítat nelze, byl počet diváků, ale vězte, že po celou dobu byla náves plná, snad s výjimkou konce sobotního nokturna "Vandrovala písnička", kdy písně Jana Kryla shlédli jen skalní příznivci.

Vejvoda

Balkánská kola, kavkazští orli a hrdliččí tóny z Číny
Bývá dobrým zvykem zmínit se nejprve o zahraničních hostech. Z řecké Kapadocie přijel sympatický soubor Mygdonia, složený z tamějších vysokoškoláků. Za doprovodu kapely, jejíž složení evokovalo atmosféru řeckých přístavních měst, prezentoval folklor různých částí této hornaté a etnograficky pestře členité země. Zaujaly ručně zhotovené barevné kroje, které si diváci mohli dobře prohlédnout při kolových tancích. Vnímavý divák vytuší, proč se paže Gruzínců zdvíhají, jako by chtěly napodobit let orla. Ten je v jejich lidové i umělé tradici vládcem Kavkazu. A proč se tančí na špičkách? Země je hornatá, často nelze šlapat plnými chodidly. Zprvu nikoliv samoúčelný prvek byl později stylizován do podoby, která je charakteristická pro většinu tanců, majících jednak kurtoazní, jednak soutěživý charakter. Prvním je dvorské kartuli, druhým divoké mtiuluri, v němž chlapci předvádějí své taneční, ale i bojové schopnosti. Ani dívčí část souboru Marula nezůstala svým temperamentem pozadu, když v několika programových blocích předvedla chevsuruli, tanec z nejodlehlejšího koutu Gruzie, horské Chevsureti. Hosté z Tbilisi tak sklidili zasloužený obdiv publika i ostatních účinkujících. Totéž platí i o čínské zpěvačce FengđJüng Song, která vystoupila za doprovodu skupiny Horská karavana nejprve v kostele sv. Šimona a Judy, posléze v rámci sobotního nokturna.

Řekové
Gruzie

Jak se daří folkloru v Praze?
Víme, že odjakživa dobře. Vždyť kolik zde studovalo a studuje Moravanů a Slováků? A jestli ses nenarodil v těchto krajích, nevadí, vezmeme tě mezi sebe. Taková byla filozofie krúžkařů, podle jejichž vzoru se vytvořily dnešní převážně studentské soubory. Mladí lidé v Rosénce a Šarvancích předvedli, že jim folklor moravských a slovenských regionů učaroval. Šarvanci zaujali šarišskými tanci v sobotním večerním galaprogramu, podobně pak Rosénka, která v nokturnu vtipně navodila atmosféru maloměstských bálů na přelomu 20. a 30. let, kdy do pokojné atmosféry někdejších besed vtrhlo módní tango.

Pozdravy z jižních a západních Čech
Nebyl by dýšinský festival správným festivalem, kdyby v něm nerezonovaly jižní Čechy, Šumava a Český les. Hosté z regionů nejbližších Plzeňsku se představili v různých blocích včetně sobotního dopoledního zvykoslovného programu Z. Vejvody "Všichni svatí tancovali". Potěšily stříbrné dívčí hlasy Prácheňského souboru ze Strakonic, Šumava a Šumavánek svými vtipně řešenými tanečními choreografiemi i tradiční muzikou. Chodsko bylo zastoupeno nejmladšími đ Mráčkem z Mrákova, jemuž diváci tleskali v nedělním odpoledním pořadu "Včera jako dneska je muzika hezká".

Takhle v Rokycanech ...tancujou
Nejen tancujou, ale i hrají a zpívají. Sluníčko, Rokytička, Hejhálek, Rokytka. Nezkušený posluchač v tom může mít zprvu zmatek, ale skutečně se jedná o soubory z jediného města đ Rokycany. K tomu ještě přidejme cimbálovou muziku Giňovců nebo zcela všechny žánry překračující Koukol. Uvědomují si Rokycany, jaký se v tomto městě skrývá potenciál a kdo stojí u jeho zrodu?

Ani Plzeň nemá k folkloru daleko
To ví ostatně každý, kdo se lidovou hudbou jen trochu zabývá. Profesoři plzeňské konzervatoře Martin Kaplan a Josef Fiala v sobotním nokturnu předvedli, nakolik je improvizace nedílnou součástí folklorní hudby, ale vzpomněli také na Bedřicha Smetanu, který v Plzni prožil radostná studentská léta. Jiskřička, Mladinka, Meteláček, Plzeňáček, a chcete-li, i lidová muzika z Chrástu či dýšinská Gutta, to je slušná bilance a dlužno říci, že na ně Plzeňsko může být pyšné. Vždyť kolik Plzeňanů zamířilo v neděli do Dýšiny, aby si poslechlo právě ty nejmladší. Společenství, které lidová hudba dokáže vytvořit, se jen tak snadno neopouští. Důkazem je Skanzen Škoda, bývalí členové Škodováckého souboru a později Mladiny.

Dámy a pánové, hluboká poklona za vaši snahu ukázat, že ze zajetí lidové hudby není úniku.

PhDr. Marta Ulrychová, Ph.D
katedra antropologie Fakulty humanitních studií ZČU

vystoupení dětí

Další články o festivalu níže.
Fotoreportáž z festivalu k nahlédnutí:

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím žádný názor)
Zveřejněno 09.09.2005 v 10:52 hodin



Copyright 1998-2021 © Luděk Šorm