[Hlavní strana] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]



Návrat na hlavní stranu

Blecha Oldřich [ Osobnost ]

Galerie osobností národopisu
Sběratel Plzeňska Oldřich Blecha
(1892-1951)

Plzeňská písnička má svůj zvláštní melodický ráz, svou zvláštní řeč, zcela se kryjící s typicky plzeňskou žertovnou rozvážností, rozkročeným furiantstvím, dobrosrdečnou humorností. Tak charakterizoval lidovou píseň na Plzeňsku jeden z jejich posledních sběratelů, plzeňský hudební pedagog, skladatel a publicista Oldřich Blecha. Jeho zájem o tamější písňový repertoár, silně motivovaný v letech fašistické okupace, představuje jednu z posledních kapitol sběru lidových písní na tzv. "užším Plzeňsku".

Oldřich Blecha se narodil v Plzni jako syn učitele hudby. Klavírní hru studoval zprvu u plzeňského pedagoga Otakara Bradáče, později na pražské konzervatoři. Podobně, jako celá řada jeho vrstevníků, musel i on v roce 1908 odejít za prací mimo vlast. Působil v Charkově jako učitel místního dívčího gymnázia. Zde ho také zastihly válečné události, které ho přivedly do řad československých legií. V roce 1919 vznikl v Jekatěrinburku Informační osvětový odbor československého vojska na Rusi, rozvíjející mimo jiné i bohatý kulturní život. Blecha se stal přispěvatelem mnoha periodik a spolu s klavíristou Ludvíkem Kunderou, houslistou Václavem Biganovským a pěvci Václavem Bernátem Holým a Mikulášem Demkovem se stal členem tzv. hudebního komanda. Takto absolvoval bezpočet koncertů, provázejících naše legionáře při jejich sibiřské anabázi.
Po návratu z Ruska v roce 1920 se aktivně zapojil do plzeňského kulturního života. Spolu se svojí manželkou si otevřel soukromou hudební školu, vedl hudební měsíčník, pořádal pravidelné komorní koncerty a komponoval. Není bez zajímavosti i jeho přechodná spolupráce s divadélkem Josefa Skupy. Na počátku nacistické okupace u něj našla odezvu myšlenka širšího plánovitého sběru lidových písní, která se zrodila v okruhu muzejních pracovníků. V červnu r. 1941 Blecha zamířil do Chrástu, v srpnu do sousedních Dolan, kde ho provázel jednak malíř František Václav Eisenreich, jednak tamější rodák a regionální publicista František Xaver Bucha. Se stejným úspěchem Blecha pokračoval později i v Tlucné, Kotrčově a Božkově. Následujícího roku totiž musel sběr přerušit v důsledku nastalé perzekuce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Hendricha, jíž padli za oběť i někteří obyvatelé Chrástu a Dolan. Ke své práci se Blecha mohl vrátit až v roce 1943. Již v první fázi sběru vznikly některé úpravy folklorního materiálu, určené pěveckým sborům různého obsazení nebo sólovému hlasu s průvodem klavíru. Snad vůbec poprvé zazněly při společných vystoupeních plzeňského sboru a domažlického Čerchovanu 8.11.1941 v Plzni a následující den v Chrástu. Svého vydání se dočkaly v podobě "Zpěvů Plzeňska" (1949), zatímco "Plzeňské písničky na slova Václava Přibka" (1942) představují spíše ohlasovou tvorbu.
Blecha nashromáždil za pomoci svých spolupracovníků 356 zápisových jednotek. Získal je od informantů, jejichž data narození se pohybovala v rozmezí let 1855-1895. Nejpočetnější složku tvoří písně lidové, podle očekávání však nechybí ani takové, u nichž můžeme identifikovat kramářský i umělý původ. Srovnávací údaje provázející Blechovy rukopisné zápisky prozrazují, že sběratel získaný materiál neustále konfrontoval s Erbnovou sbírkou, ale také s Jindřichovým chodským zpěvníkem, sbírkou Holasovou, sběrem Weissovým a Bradáčovými "Plzeňskými písněmi". Blechovi šlo o to zachytit dosud nezapsané, proto také absence písní v Erbenově sbírce byla hlavním kritériem jejich definitivního výběru. Na sklonku Blechova života provedl jazykovou revizi textů znalec plzeňského nářečí Karel Rodina. Tento způsob zpětného zavádění dialektismů nápadně připomíná metodu J. Jindřicha - odívání písňových textů do jím milované bulačiny.
Po smrti manžela (14. srpna 1951) uspořádala Marie Blechová zápisy do podoby, v jaké jsou nyní uloženy v Národopisném muzeu Plzeňska. Každý zápis je uveden na formuláři rozměru A4, kde je doplněn podrobnými pasportizačními údaji. Pro současné bádání Blechova sbírka spíše dokumentuje a dokresluje strukturu generačního repertoáru v konkrétních lokalitách. Zůstává však nepostradatelným pramenem pro místní národopisné soubory i potenciálního editora antologie písňových sběrů z Plzeňska, o jaké snil Blecha před více než půlstoletím.
Právě v srpnu 2006 jsme si připomněli 55 let od jeho úmrtí.
Pro časopis FoS ČR - Folklor č. 6/2006 napsala Marta Ulrychová

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz

Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 14.01.2007 v 20:08 hodin



Copyright 1998-2022 © Luděk Šorm