[Hlavní strana] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]



Návrat na hlavní stranu

3.4. Řecká hudba

Nejvyspělejší a nejznámější kultura starověku. Je rovněž ve službách náboženství a státu, ale vedle toho velký význam etický a estetický - stává se poprvé uměním v pravém slova smyslu. Platón a Aristoteles ji považují za činitele formujícího mravnost společnosti.
Období mykénské (2000-1500 p.n.l.) - počátky, důkazem orientálního původu jsou hudební nástroje kithara (rámcový dřevěný drnkací nástroj) a aulos (dvojjazyčný dřevěný dechový nástroj, hrálo se vždy na dva najednou).
Období homérské (8.století p.n.l.) - zpěv aiodů oslavující slavné činy (melodická schémata zvaná nomos)
Období olympské (přelom 8. A 7.století p.n.l.) - legendární hudebník Olympos z Mýsie (750p.n.l.) považován za "objevitele" hudby, jeho žák Thaletas prý objevil sborový zpěv.
Období klasické (7.-5.století) - nové žánry hudby: sborový zpěv, tanec, epická píseň, auletika, kitharistika a zvláště písňová lyrika (básnířka Sapfó, Alkaios, Anakreón). Rozvoj řecké tragédie - jakási všeumělecká díla, v ní sborové scény, ale i ariózní, melodramatické i ryze instrumentální části, zvláště Aischylos (Orestela), Sofokles (Oidipús), Eurypides (Médeia, Elektra).
Od 5.století - osamostatnění hudby z rámce ostatích umění, zdůraznění její subjektivity.
V hélenistickém období ovládla řecká hudba celou římskou říši (od 2.poloviny 4.století p.n.l.). Od 2. A 3. Století našeho letopočtu úpadek římské hudby nakonec podlehla nastupující kultury křesťanské.
3.4.1 Z nejstarších zachovalých památek řecké hudby:
  • Zlomek z Euripidova Oresta (5.stol.p.n.l.)
  • Dva hymny na Apollóna vytesány na zdi v Deltách (2.stol. p.n.l.)
  • Píseň Seikilova z náhrobku v Trallesu (jihovýchodně od Smyrny v malé Asii) (1.stol.p.n.l.)
  • Tři hymny Dionysovy (na múzy, Helia a Nemesis( (2.stol.)
  • První pythická óda Pindorova (4.-6.stol.)
3.4.2 Řecká hudební teorie
Ovlivnila evropský vývoj více než samotná hudební tvorba. Velmi propracovaná.Několik škol:
  • Kánonikové (pythagorejci - odvolávali se na Pythagora - vycházeli z matematického základu: Eukleides (3.stol.p.n.l., Klaudio Ptolemaios (90-160)
  • Harmonikové (odvolávali se na výzkumy Aristotela. Aristoxenos Tarentský (4.stol.p.n.l.) - vycházeli z praktické zkušenosti
  • Systematikové - snaha o spojení předcházejících tendencí a vytvoření syntézy: Aristides Quintilianus (2. nebo 3.stol.n.l.): O hudbě (nejobsáhlejší souhrn řecké hudební teorie).
Základní pojem - tetrachord = sled čtyř ze sebou dolů jdoucích tónů, které vytvoří polovinu stupnicové řady (například dórský tetrachord e-d-c-h), druhý tetrachord (a-g-f-e) doplňuje řadu, tyto řady se mohly posunovat (vznikaly hypostupnice a hyperstupnice). Celá tónová soustava (a1-A) = systematelion ametabolon.
Vokální hudba jednohlasá, ale známá i heterofonie. Původní rytmus odvozen z básnického metra, později rovněž propracován. Tzv. písmenná notace - písmena řecké abecedy k zaznamenání not.



Copyright 1998-2024 © Luděk Šorm